Pět minut hrůzy: Meshuggah – Bleed
Čt 19.08.2010 - 14:47
Dnes tu mám něco pro milovníky tvrdé muziky. Švédská pětičlenná kapela Meshuggah byla založena v roce 1987 ve Švédsku a mnohými odborníky je považována za průkopníky technického metalu, který je okořeněn řadou experimentálních prvků a drsným zpěvem. Meshuggah vystoupili tento víkend na festivalu Brutal Assault v areálu vojenské pevnosti Josefov na náchodsku. Podívejte se na klip ke skladbě Bleed, která vyšla v roce 2008 na albu obZen. Celý článek...
Už tento čtvrtek 19. srpna můžete vyrazit do pražského Lucerna Music Baru na koncert manchasterské kapely Delphic, která je považována za nástupce New Order. Letošní debut Acolyte to jen dokazuje. 
Ve světě elektronické hudby je jen málo děsivějších projektů, než je Suicide Commando. Tento pekelný projekt založil belgičan Johan Van Roy už v roce 1986 a dodnes s ním děsí lidstvo. To dokazuje i jeho poslední deska Implements of Hell, která vyšla letos v lednu. S dnešním klipem, ale zabrouzdáme do dávné minulosti, do roku 1995. 
Pro mnohé jsou 80. léta hodně úsměvná a obzvlášť, když se na ulicích denně setkáváme s lidmi, kteří jsou v jejich stylu oblečeni. Většina muziky, co v té době vznikla působí také hodně komicky, o komunistickém Československu ani nemluvě. Pojďme se do té doby vrátit a přesvědčit se, že to v některých případech až taková katastrofa nebyla… 
I přestože se z Loveparade stala masovní akce, která nemá mnoho společného s prvními ročníky, sobota 24. července 2010 se zapíše černým písmem do historie elektronické muziky. Panika v přeplněném tunelu, kterou způsobil pád několika účastníků z únikového schodiště má na svědomí tragédii, která si vyžádala 19 mrtvých a 342 zraněných. 
Tillo Wolff alias Snakeskin se zrodil kdesi v temných lesích v kraji věčné mlhy. Jeho první album, ze kterého je i skladba Furious Stars vyšlo v roce 2004 a časopis Flatliner ho nazval „revolučním industriálním a mistrovským kouskem“. V roce 2006 vydává koncepční desku Canta’Tronic, na které hostuje zpěvačka Kerstin Doelle. Deska natolik zaujímá Marylina Mansona, že ho Snakeskin doprovází celým jeho turné jako předskokan. 
Z trip-hopové líhně u Bristolského zálivu, odkud jsou i Portishead, dnes dorazí legenda tohoto stylu, Massive Attack a zahraje v pražské Tesla Aréně. Massive Attack mají zřejmě Česko rádi a Česko má rádo zase je. Při loňském koncertu beznadějně vyprodali Lucernu! 
Už je to hodně dlouho, co Stephan Groth založil krkolomně znějící projekt Apoptygma Berzerk. U nás byl ještě prezidentem Gustav Husák a vrcholem elektroniky byl Michal David, ale v Norsku už tento člověk hrál temný industrial a EBM. O tom, že ani po letech nevyšel z formy vás přesvědčí následující klipy z alba You And Me Against The World, které vyšlo v roce 2005. 
Tenhle starší song od sesterského dua CocoRosie vás pohladí po duši, připomene vám děství a zlomí vám srdce. Ale také je možné, že budete jen nechápavě kroutit hlavou. Sierra (Rosie) hraje na klasické nástroje a Bianca (Coco) na hračky. K tomu kňouravý, ale podmanivý zpěv s vyznáním a Tekno Love Song je na světě, resp. na albu Noah’s Ark (Noemova Archa) z roku 2005. 
Reakce na sobotní vystoupení Venetian Snares v pražském divadle Archa jsou různé. Co se asi nejvíce v diskuzích opakuje, je závěr. Publikum ve varu, Aaron pouští noisovou smyčku a skoro bez mrknutí oka odchází. Konec přišel opravdu brzy… Na Youtube jsem narazil na 2 cca desetiminutová videa z jeho vystoupení. 
Jiří Paroubek je snad nejvtipnější a zároveň nejodpornější postava našich polistopadových dějin. První velký čin, se kterým „zazářil“ byl nesmyslný policejní útok na účastníky Czechteku 2005. Poté se zvedla vlna odporu, která se projevila i v hudbě. Příkladem je povedená skladba Yes Papa Roubek, kterou složil Suburbass a která vyšla v roce 2006 na EP Yes Papa 02. Mrkněte na ní. 
Tak na to snad ani neexistuje jednoznačná odpověď. Už jsem se mnohokrát setkal s řečmi, že nejsme normální, když tohle posloucháme. My nejen že to posloucháme, nás to hlavně baví! Stačí se podívat okolo, Lady GaGa a podobní vymývači mozků na nás útočí ze všech stran a konzum vládne světem… Jenže každý to tak nechce. 
Snad každý český fanoušek elektroniky zná Midi Lidi. Tato pozoruhodná trojice z Brna zaujme hlavně českými texty, které jsou pro electro hodně neobvyklé. Skladba Je toho hodně co říct je z jejich prvního alba Čekání na robota, které vyšlo v roce 2007 a její závěrečná část obsahuje melodii ze skladby Love Will Tear Us Apart z roku 1980 od geniálních Joy Division. Porovnejte oba songy, které od sebe dělí dlouhých 27 let! 
K tomuto příspěvku mě inspirovala nedávná diskuze k článku 
V druhém pokračování naší retro rubriky se zaměříme na hity, které oslovují publikum do dnes a v době svého vzniku dosahovaly předních příček západoevropských hitparád. Jména jsou to všechno velmi dobře známá i u nás a kromě The KLF tvoří muziku všichni i v současnosti. 
Dnešek jednoznačně patří Paulovi Kalkbrennerovi, jednomu z nejzvučnějších jmen současné berlínské electro scény, která se nedrží žádných trendů a je nezaměnitelná svým charakteristickým zvukem a nadčasovostí. Paul dnes vystoupí v pražském klubu Roxy a poprvé se představí českému publiku. 
Tohle francouzské duo se dalo dohromady v roce 1997 a od té doby má na svědomí dvě povedená alba nazvaná jednoduše The First Album a Two. I přesto, že oba mají své sólové projekty, jejich společná tvorba je známnější, a to především díky zajímavé kombinaci synth-popu s electrem, discem a funkem a také díky hitu Frank Sinatra z roku 2000. Klip 1000 Dreams je alba Two z roku 2009 a jeho popis je jednoduchý… Prostě retro. 
Dnes zavzpomínáme na dobu, kdy se ještě house dal docela dobře poslouchat. V roce 1997 vydal losangelský dj a producent Eddie Amador singl s jednoduchým názvem House Music, který se okamžitě stal hitem. Songu dominuje jednoduchý text: „Not everyone understands house music; it’s a spiritual thing, a body thing, a soul thing.“ Nasajte klubovou atmosféru konce devadesátých let. 
Destruktivní dark electro, hlas jako zvon, chaos, apokalypsa, industrial, horor… To vše obsahuje následující klip. Jednočlenný projekt Panzer AG má na svědomí Andy LePlegua, headliner kapely Combichrist, která vystoupí v březnu v Praze. Skladba When Death Embrace Me je z debutového alba This Is My Battlefield z roku 2004, které můžeme právem považovat za jedno z nejzajímavějších temných elektronických alb dekády. Nenechte se ničím rušit, dívejte se a poslouchejte… 
Dnes jsem vybral tři skladby a k nim apokalyptická videa od severoamerických projektů tvořících převážně breakcore. První dva pocházejí z USA, Enduser je ze Cincinnati a Xanopticon z Pittsburgu. Třetí Venetian Snares je z kanadského Winnipegu. Každá skladba má svůj charakteristický zvuk a všichni tři producenti patří ke světové spičce. Pravidelně vydávají alba a EP a vystupují live po celém světě. 
Vůbec to není náhoda, že dnešní příspěvek se týká Clarka, britského umělce který se upsal labelu WARP Records, kde mimo jiné vydává i Aphex Twin nebo Autechre. Clark dnes vystoupí v Brně na Flédě a (nejen) pro ty, co se tam nedostanou, je zde video ke skladbě Herr Bar, která je hned úvodním songem z prvního alba Body Riddle z roku 2006. 
Následují dvě skladby dělí od sebe neuvěřitelných 37 let. Ta první je od legendárních Black Sabbath, vyšla v roce 1970 na stejnojmenném albu Black Sabbath a stejně se i jmenuje. Tahle nesmrtelná klasika dostala v roce 2007 nový kabát. Kanadský breakcorový génuis Aaron Funk (aka Venetian Snares, Last Step…) vydal pod pseudonymem Snares dubstepové EP, které nese název Sabbath Dubs a obsahuje dvě skladby s vokálem Ozzyho Osbourna. 
Venku máme pěknou zimu, a tak se i tady budeme opět věnovat severské muzice. Sourozenecké duo Karin Dreijer Andersson a Olof Dreijer společně vystupuje od roku 1999 pod názvem The Knife. Mají za sebou několik kvalitních alb a jejich styl by se dal označit jako okultní elektro. Na Youtube jsem narazil na záznam z jejich koncertu, který byl natočený na turné Silent Shout v roce 2006 a nese název An Audio Visual Experience. 
