eskanoiZZe.com

Jaký byl třetí ročník industriálního festivalu Hradby Samoty? Co ukrývá síň tradic? A jak vypadá strašidlo z Rosického zámku? To všechno a ještě mnohem víc se dozvíte v následující reportáži. Pro pořádek podotýkám, že letošního ročníku jsem se účastnil od začátku, tj. od pátku 6.7. ,kdy jsem do Rosic přijel v nějakých 13:15, do sobotního rána, kdy jsem Rosice opustil ve 4:42 místního času. Odkaz na fotogalerii najdete na konci článku.

Zámek Rosice leží na kopci nad malebným soutokem řeky Bobravy a Říčanského potoka. Historie místa sahá hezkých pár set let do minulosti. Rosice – původně hrad, nacházející se 20 km západně od Brna se zmiňují již v roce 1259 kdy se jako majitelé uvádějí Bohuš a Hartman z Rosic. Prvními výraznými majiteli se stává rod Hechtů z Rosic a to začátkem 14tého století a vydrželo jim to do poloviny 15tého století. Hechtové by dozajista byli dojati, kdyby viděli, jak dnes město uctívá jejich památku. Pro pochopení je třeba uvést, že Hecht je německy štika. Ještě než si krátce uvedeme jak vypadá město, zmíníme posledního šlechtického majitele zámku. Byl jím Mořic Arnold baron Deforest-Bischofsheim, který si roku 1905 změnil příjmení na de Forest. A to neměl dělat! Tatíčkovi Masarykovi to totiž přišlo přinejmenším podezřelé a tak ihned po vyhlášení Československa sebral milému baronovi zámek i s celým panstvím. A tak lesní baron poznal co je to zestátnění majetku už 20 let před příchodem nacistů a 30 let před příchodem bolševiků. Ale teď zpátky k městu.

Město i se zámkem je plné štik. Hechtové měli v erbu stříbrnou na červeném pozadí. Velmi povedená je nová městská fontána skládající se ze tří velkých štik na stylizované kouli. Centrum města se spolu se zámkem nachází na kopci, kam vedou schody jimž dole na jejich začátku dominuje železná branka se štikou. Taktéž se jedná o nové dílo z tohoto století. Město samotné je hrůza. Zhovadile vybourané staré centrum nahradila odporná směsice barabizen ve stylu pozdních osmdesátých a devadesátých let. Ty krom toho že jsou hnusné a absolutně nekorespondují se starou zástavbou, tak jsou také, klasicky po česku, šizené na materiálu. Vždycky když tyhle svědky umírající civilizace vidím, tak si říkám, jestli přijde někdy doba, kdy lidé dostanou rozum a tyto krabice zbourají a postaví tam budovy respektující architekturu okolní zástavby nebo kopie domů, které tam kdysi stávali. Ale toho se asi sotva dočkáme. Nicméně ku cti současného vedení města ještě také nutno přičísti faktum, že zámek sám prochází rekonstrukcí. Sice pomalou, ale alespoň nějakou.

Zámecký areál byl za minulého režimu obdařen nespočtem metrů čtverečních nové plochy. V tomto případě jako zázrakem se zámek nezničil, ale skutečně “rozrostl” i když vlastně ne tak docela. Zkrátka; pod zámeckou zahradou byl vybudován protiatomový kryt se vším všudy, který měl v případě početí nukleárního holokaustu, sloužit jako velín brněnským papalášům. Kryt je zpřístupněn a rozhodně stojí za vidění. A i tento kryt dostal konečně možnost posloužit dobré věci a i v jeho prostorách se uskutečnil třetí ročník hudebního festivalu Hradby Samoty.

Třetí ročník tohoto industriálně ambientního noisově elektronického festivalu plném skvělých hudebníků a zvukařů se konal právě zde v Rosicích na zámku. Jak už to u větších festivalů bývá, tak i tady jsme měli dvě stejdže. Jednu hlavní, která byla v zámku a jednu vedlejší, která se nacházela právě v onom protiatomovém krytu. Krom koncertování byla v krytu také zajímavá výstava výtvarníků Stanislava Grežda (obrazy) a Nenada Brankoviče (objekty). Celá akce se konala za neúporného slunečního žáru, bylo nějakých 34 stupňů ve stínu. Proto byl zejména pobyt v krytu, velmi příjemný. Tam totiž panovalo nějakých 15,16 stupňů.

Pro pohodlí návštěvníků (a samozřejmě i účinkujících) bylo uděláno maximum. Před zámkem se nachází prostorné parkoviště, takže se zaparkováním svého vozu neměl nikdo problém. U zámku byl otevřen prostor pro kempování a k dispozici byla i místní ubytovací zařízení – hotel a ubytovna. Přímo v zámku se pak nacházel šenk, kde se krom dobrého piva podávali i lahodní utopenci a nakládaný hermelín. I když to s pivem až zas tak nevyšlo, neb původně se měla točit vynikající Polička, jejíž 12ka Záviš patří bezesporu mezi českou špičku co se klasických ležáků týče. Místo ní tam bylo pivo z nějakého jiného malého pivovaru, jehož jméno sem již zapoměl. Sice bylo dražší, ale špatné nebylo. Když jsem již měl pár piv v sobě, tak jsem si dal něco, o čem mi výčepní tvrdila, že je to zázvorová limonáda. Pochutnal jsem si též, i když za střízliva by to chutnalo asi jinak a o přítomnosti zázvoru by se dali vést dozajista plodné filosofické debaty.

Jak je poslední dobou zvykem, tak i tady na Hradbách se začínalo o něco déle – tuším že asi přes půl hodiny spoždění, neboť se čekalo na opozdilé, nedisciplinované nebo nahodilé návštěvníky. Akci zahájili svými dvacetiminutovými vystoupeními noisové projekty Drén a Noise Mortanna. V tu chvíli už se dalo tušit, že s neprofesionální fotografickou výbavou to bude těžké, neboť prakticky všechny kapely a projekty vystupovali buďto po tmě a nebo s minimálním osvětlením. Tady se ukázal jeden z neřádů současné české i slovenské scény. Totiž neschopnost kapel udělat si odpovídající osvětlení. Toho byli schopni pouze Disharmony, ke kterým se dostanu později. Nemohl jsem si nevzpomenout, jak jsem před nějakými dvanácti lety dostával přednášky o osvětlování koncertů od Petra Kocoura, který si neustále stěžoval na to, jak tady osvětlení nikoho nezajímá. No, je vidět, že se nic nezměnilo, nebo spíš změnilo k horšímu. Tenkrát totiž kapely osvětlení používali, ale málo a špatně a v porovnání se západními kapelami, tak nějak buransky. Dnes jsou kapely nasvícené buďto špatně a nebo vůbec:)). Když nevím co, tak prostě zhasnu a pustím projekci…. Samozřejmě nelze paušalizovat, je spousta projektů, kterým tenhle způsob sedí a jejich show pak nic nechybí. Nicméně v mnoha případech by to chtělo se světlem něco dělat. Hlavní scéna se nacházela ve sklepní místnosti zámku, označované jako “Divadlo” do které byl vstup z nádvoří. V divadle začal brněnský projekt Wehrwolf 78. Zajímavá elektronika kde zazněla i čeština, což se dnes slyší málo. Projekt je na začátku, tak uvidíme jakou cestou se bude ubírat. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jeho první vystoupení, tak ho můžeme hodnotit jako zdařilé. Dalším zajímavým vystoupením byli Frontier Guards, taktéž tuším brněnský projekt. Hudebně jsem v tom slyšel ambientní elektroniku s decentními prvky EBM. Vzhledem k prostoru byl i celkem povedený zvuk, tedy ten co šel ven. Ono málokdo si dovede představit jakou dá práci nazvučit takto zvukově maximálně komplikovaný prostor. Dozvuk v tomto sklepním sále trval rovné 2 sekundy. Ideální je samozřejmě 0, takže si představte jakou práci musí nazvučení takového prostoru obnášet.

V protiatomovém krytu jsem byl svědkem specielního vystoupení Semai a Stor. Byl to už pátý koncertu Storu jaký jsem viděl a opět to bylo jedinečné. Spojení se Semai, který do toho dronil basou, bylo rozhodně zajímavé. Síla jakou do svého vokálního projevu dávala Vermin, byla vskutku ohromující a ochromující. To co jí lezlo ze chřtánu bylo samotnou ozvěnou předpeklí a celková performance měla omračující charakter. O úspěchu vystoupení už hovoří sám fakt, že kryt byl po celou dobu Storu téměř plný.

Industriálníci Akimbo ze Šumperka vystupovali na hlavní scéně v divadle. Netuším co všechno to zapříčinilo, ale zvukově to bylo asi to nejhorší a scénu jsem musel předčasně opustit, neb mě z toho začli bolet uši – což se mi normálně opravdu nestává. Nevím jaké zvuky měli z beden jít ven, každopádně určitě jich tam bylo pár navíc ). Jistě to bylo do velké míry dáno prostorem, co a v jaké kvalitě posílala kapela zvukaři do mixu nemohu ale posoudit. Každopádně hudebně a co do pódiového řádění frontmena byli vynikající a mít lepší zvuk, tak je můžeme směle postavit vedle jejich slavnější kolegy z Ostravy – BBYB.

Výrazně působil projekt ISH. Svou ambientní elektroniku místy decentně místy důrazně doprovázel projekcemi ze světa fauny a flóry. Pro příznivce stylů jako je IDM a spol., to musel být rozhodně svátek. Hudba skutečně skvěle korespondovala s projekcemi. ISH můžeme bez skrupulí označit jako elektronický audio vizuální projekt a vzhledem k jeho “popovějšímu” charakteru má šance dostat se pod nos širší veřejnosti.

Největším překvapením celého festivalu (účastnil jsem se však pouze prvního dne) pro mne byli absolutně jednoznačně slovenští Disharmony. Kapela o sobě tvrdí, že hraje IDM/dark elektroniku. Já bych k tomu označení ještě přihodil EBM. Jejich hudba zaměstnávala všechny mé smysly. Co se týče celkového vystoupení se vším všudy, tak Disharmony jednoznačně a nekompromisně dominovali. Měli nejlepší podiovou show, nejzajímavější image, skvělé projekce, dobré osvětlení (!!) a skutečně vynikající zvuk. Za tuto práci patří zvukaři velká poklona, skutečně nechápu jak se to povedlo, ale ten zvuk byl prostě skvělý. Duo Disharmony předvedlo maximální výkony. Jen co maskovaný zpěvák spustil, už v obecenstvu omdlévala jedna jejich fanynka, která prostě neunesla ten nápor emocí. A není se čemu divit, vystoupení bylo vylazené do posledního detailu. Vokalista do toho dával zjevně naprosté maximum, z podia seskakoval do publika a v jednu chvíli dokonce náhodným posluchačům dával mikrofon ať si taky zařvou – tohle je věc běžná spíše u hard corových a punkových kapel. Choreografie byla dokonce tak vypilovaná, že když zpěvák zrovna v některé momenty neměl co na práci, tak po odzpívaní poslední fráze, se odporoučel a zařadil se po bok svého kolegy u syntezátoru. Všechny jejich pohyby byli dokonale sladěné. Celý set působil jako sofistikovaný strojní mechanismus, kterému aeterna vdechla duši. Doufám, že Disharmony ještě někdy uvidím. Netuším zda-li Slovensko ještě skrývá nějakou mě neznámou kapelu, která se točí kolem EBM, ale každopádně Disharmony jsou pro mne od této chvíle číslem jedna z této slovenské scény.

Seismic Wave Factory byl dalším projektem, který svým soundem vyplnil kryt až do morku jeho betonů. O kvalitách Roberta Hnáta asi těžko pochybovat. Člen Einleitungszeit a v daném stylu asi jeden z nejzkušenějších hudebníků a zvukařů vůbec. Bestiální industriál, hluková smrt, elektropeklo, syrová industriální brutalita co se zvukové i video stránky týče. Robertova zdatnost a zkušenosti byli prostě nepřeslechnutelné a výrazně nad ostatními projekty tohoto stylu dominoval.

Do Shaska! byli opět dobří jako vždy. Zvuk měli také jedna báseň. Jen škoda že tentokrát vystoupili pouze ve dvoučlené sestavě. Také nutno podotknout, že i jim by neuškodilo trochu více světla…..

Vzhledem k jisté časové ztrátě se překryl koncert Šašků s vystoupením projektu 900Piesek, což jsem ale zjistil, až když jsem se přesunul ze zámku zpět do krytu. Sám Robert (který to zvučil) byl z vystoupení velmi potěšen a tento Piesek si chválil, což je odpověď na otázku, jak že se to představení vydařilo.

Pak už hrál až do půl páté DJ Or.lock.

Pořadateli patří velký dík, že tento festival undergroundové hudby uspořádal a rozhodně mu nelze nic vytknout, protože vše zajistil a zvládl perfektně. Kdybych měl puntičkářsky trvat na detailech, tak snad mohl být daný rozpis kapel i v krytu a v divadle aby lidé věděli. Mě samotnému to nijak nevadilo, alespoň to bylo se vším tím pobíháním a navíc venku běsnícím vedrem, akčnější.

Díky Cassielovi si zde můžete přehrát videozáznamy z yt! Jen tak Mimochodem, mezi návštěvníky festivalu byla i sestra Dirka Ivense – význameného belgického muzikanta, označovaného jako jednoho ze zakladatelů power noisu a taktéž člena kultovních The Klinik či Absolute Body Control.

Návštěvnost festivalu byla minimálně o třetinu horší než by byla kdekoli jinde v zahraničí. A už přestává být tajemstvím, že takto se daří i téměř všem podobně zaměřeným akcím u nás. Těžko říct, kde se berou příčinny nezájmu lidí o dnešní undegroundovou kulturu, která se tímto defakto začíná znovu formovat. Jisté je však to, že stejně jako před lety, tak i dnes přežijí pouze kapely a uskupení, která budou dělat hudbu proto, protože k tomu mají vnitřní nutkání, potřebu bez které je jejich život prázdný a pro radost sobě i ostatním. Mainstreamová kultura je uměle udržovaná a žije díky organizacím jako je Osa a díky médiím, které vymívají konzumním masám mozky. Proto taková pseudokultura nemůže vydržet věčně. Chce to jen vytrvat a tvořit.

Zde si můžete prohlédnout fotogalerii a nahlédnout tak i do síně tradic…

Hradby Samoty III.

zdroj: autorský text

• Proč nechodím na diskotéky?
• Fotky a report z pátku na Open Air Festivalu
• Black Faith Party vol. 9
• Fotky z EBM ist Krieg!
• Lipsko
• Desátý rozhovor k NZFN Vol. 5: Elgroth
• Rozhovor s Traumatize